Alicia Silverstone hraje v nezávislém hororu 'Perpetrator', který se odehrává v Berlíně. Sleduje skupinu teenagerů, kteří jsou vtaženi do nadpřirozeného tajemství zahrnujícího tajemnou skupinu lidí a tajemnou látku zvanou „Goopy Blood“. Dospívající musí záhadu rozluštit, než bude příliš pozdě. Cestou se setkávají s řadou podivných postav, včetně Crazy Hair, divokého chlupáče se zálibou v bezohledném chování. Film působí kýčovitě, táborově, ale pod povrchem se skrývá překvapivě hluboký a promyšlený příběh.
Film se odehrává v drsném, městském prostředí a všechny postavy jsou chybné a mají své vlastní jedinečné osobnosti. Dospívající musí spolupracovat, stejně jako s tajemným Crazy Hair, aby zjistili pravdu o 'Goopy Blood'. Atmosféra a vizuální prvky filmu jsou pozoruhodné a vytvářejí atmosféru nebezpečí a napětí. Film také obsahuje některé intenzivní akční sekvence, přičemž Alicia Silverstone předvádí působivé herecké kousky.
Film odvádí skvělou práci při budování napětí a napětí, protože teenageři záhadu dále zkoumají a konfrontují tajemného Crazy Hair. Příběh je poutavý a vizuální stránka filmu je strhující. Soundtrack je také působivý a dodává filmu atmosféru. Nakonec je záhada vyřešena a film poskytuje uspokojivý závěr.
„Perpetrator je absolutní kultovní klasika. Je to jeden z těch filmů, na který se nemůžete nedívat znovu a znovu, i když je naprosto směšný.“ - @OdDa217
Celkově je „Perpetrator“ poutavý, napínavý horor odehrávající se v Berlíně. Obsahuje skvělé obsazení postav a několik intenzivních akčních sekvencí. Vizuální stránka a atmosféra filmu jsou působivé a soundtrack přidává na napětí. Záhada je dobře vyprávěna a film poskytuje uspokojivé uzavření. Pokud máte náladu na kýčovitý, táborový horor s překvapivě hlubokým příběhem, pak je to film pro vás.
Pachatel
Maskovaní sérioví vrazi, roztleskávačky a Alice Silverstoneová jako strašidelná teta se zálibou v pečivu plném krve: Vítejte ve světě Pachatel , nový krvavý, kýčovitý hrůza thriller od transgresivní umělkyně, ze které se stala žánrová filmařka Jennifer Reeder.
Navazující na její rok 2019 Nože a kůže Reeder se chtěla vrátit k mnoha tropům, které prozkoumala v tomto dobře přijatém celovečerním debutu. Opět tu máme příběh o temnotě, která se skrývá pod posekanými zelenými trávníky amerického předměstí, příběh o pohřešovaných dívkách a vraždách plný podtextu o sexuální identitě a kulturních konvencích, a je vyprávěn vizuální směsí surrealistických obrazů a Video gore ve stylu 80. let.
Ale pro Pachatel Reeder se rozhodl říct „pořádný hororový film“.
'Myslím Nože a kůže bylo více žánrově přilehlé,“ říká Reeder, když mluví k Hollywoodský reportér z jejího domova v Chicagu před premiérou na Berlinale. „V tomto případě jsem si pomyslel: Opravdu se přikloním k žánru [protože] když to uděláte správně, horor může uvolnit prostor pro konverzaci jak super cinefilům, filmovým vědcům, tak aktivistům, zatímco super žánroví fanoušci mohou jen kopat krev a krev.“
Je v tom spousta obojího – schlocky shock i cinefilní kočičí škůdce Pachatel , který má v pátek (17.2.) premiéru na filmovém festivalu v Berlíně.
Děj z Pachatel , částečně inspirovaný kultovní klasikou Paula Schradera o změně tvaru z roku 1982 Kočičí lidé , sleduje Jonny (Kiah McKirnan), středoškolskou studentku na prahu svých 18. narozenin, která začala trpět silnými migrénami a vizemi, kdy se mění v jiné lidi. Její svobodný otec, který má podobný stav, ji pošle bydlet k její tetě Hildie (Silverstone), která, jak nám záhadně řekli, pomůže připravit Jonnyho na to, co přijde dál. Ke svým sladkým 18. narozeninám upeče Hildie Jonnymu velmi speciální dort s kouzelnou hemoglobinovou náplní, pokrm, který u Jonnyho spustí radikální metamorfózu.
Mezitím v sousedství někdo sbírá mladé dívky ve věku Jonnyho a dělá s nimi nepopsatelné věci. Ve škole je Jonnyho ředitel (Christopher Lowell) posedlý nouzovými nácviky hromadné střelby a je tu strašidelný sportovec (Sasha Kuznetsov), který, jak se ukázalo, měl s každou z dívek sex, než zmizely.
„Rozhodně jsem byla obviněna z toho, že jsem špatná feministka za věci, do kterých se opírám,“ říká Reeder. „Jsou režiséři, o kterých vím, že se takového příběhu nedotknou, kteří mají pravidla: ‚žádné mrtvé dívky, žádný nekonsensuální sex‘ [ale] myslím, že používání těchto hororových filmových tropů mi dává pocit vlastnictví. Ženy, jak v reálném životě, tak v hororových filmech, jsou oběťmi, jsou zavražděny, jsou uneseny, týrány. Takže když si spisovatelka a režisérka může nějak nárokovat toto území a znovu je objevit, může se to stát příběhem o posílení postavení žen, o přežití žen a vzájemném propojení.“
Na straně schlocku Reeder namočí své feministické poselství a její postavy doslova v kýblech krve. V jednu chvíli Jonny proplouvá jezerem mazlavé, špinavé krve.
„Chtěl jsem, aby to vypadalo a vypadalo jako menstruační krev, více membránové, kulaté, víte, ne takové tryskající věci, které obvykle vidíte ve filmech,“ říká Reeder. „V jednu chvíli jsme nechali celé umělecké oddělení míchat tyto galony domácí krve. Byl to náš vlastní patentovaný recept na krev Jonny, protože opravdu dobrá krev je drahá a věděli jsme, že s množstvím, které budeme potřebovat, by nebylo ekonomické kupovat hotovou.“
Vizuální extrémy a záměrně táborový herecký styl jejích hlavních představitelů – zdá se, že Silverstoneův hluboce hrdý přednes usměrňuje Catherine Deneuve ve filmu Tonyho Scotta. Hlad , cestou filmu noir z 50. let — dává Pachatel satirický okraj. Několik běžeckých gagů ve filmu – je tam školní sestra (Audrey Francis) se zpackanou plastikou nosu, která je horší a horší pokaždé, když ji vidíme, Jonnyho účes se stává divočejším a rozpínavějším, když objímá bestii v sobě – přibližuje film. John Water ve stylu kýče.
„Když za mnou kostýmní výtvarník přišel s těmito fotografiemi postavy sestry Marcy a postupu, se stále větším poškozením, stále více obvazy, vypadalo to trochu děsivě a smutně, ale jen jsme se tomu smáli. přemíra toho všeho,“ říká Reeder. 'Opravdu jsme se chtěli opřít o tento druh excesu.' Pachatel dostat se do té podstaty tábora, kde máte prostor být nejen zábavný, ale také spalující a chytrý.“
Pachatel je pravděpodobné, že rozdělí publikum, jak v Berlíně, tak v pozdějším vydání – vychází na Shudder v USA a prodává se celosvětově u WTFilms – ale Reeder si za svou krvavou vizí stojí.
„Teď vidíme, jak se hororové filmy staly skutečně plodným místem, kde se mluví o těžkých problémech, jako jsou problémy související se sociální spravedlností, sexismem nebo rasismem, a myslí na popularitu filmů Jordana Peeleho,“ poznamenává. „Současně si ale myslím, že jak se svět stává obtížnějším místem pro nalezení druhu radosti a míru, v hororových filmech je zvláštní únik, i když jsou velmi temné a krvavé, dávají divákům šanci obojí. aby propíchli svůj intelekt a užili si tu krev.“
Pokud Hledáte Dobrý Smích Nebo Se Chcete Vrhnout Do Světa Historie Kina, Je To Místo Pro Vás
Kontaktujte NásDesigned by D.Gordon WEB