Guy Nattiv, režisér životopisného filmu Golda , činí prohlášení o izraelské politice, cenzuře a obsazení Helen Mirrenové do role „železné lady Izraele“. Jeho film je založen na životě Goldy Meirové, čtvrté premiérky Izraele, která byla v úřadu v letech 1969 až 1974. Nattiv pochází z Izraele a film zkoumá jeho osobní vztah k minulosti země a jejímu současnému politickému klimatu.
Nattiv vysvětluje, že chtěl prozkoumat odkaz Goldy Meirové, která je dodnes v Izraeli ikonou. Věří, že její příběh je relevantní pro Izraelce i Palestince, protože byla vůdkyní, která usilovala o mír mezi oběma stranami. Chtěl také ukázat problémy, kterým čelila, když byla v úřadu, protože byla ženskou vůdkyní ve světě ovládaném muži.
Nattiv byl při obsazení Helen Mirrenové do role Goldy Meirové velmi úmyslný, protože chtěl přivést postavu k životu způsobem, který se předtím nedělal. Vysvětluje, že chtěl ukázat jinou stránku ženy a zvýraznit její sílu a odvahu tváří v tvář nepřízni osudu. Nattiv chtěl svým filmem také napadnout cenzuru, protože věří, že je důležitou součástí tvůrčího procesu.
'Guy Nattiv, režisér filmu 'Golda', hovořil o výzvách natočit životopisný film o 'Iron Lady of Israel' a o tom, jak se mu podařilo přimět Helen Mirrenovou, aby se připojila k obsazení. 'Nejnáročnější pro mě bylo natočit jistý, že je to uctivé ke Goldě a jejímu odkazu. A zajistit, aby to bylo vyvážené a aby lidé viděli její lidskou stránku. To byla ta nejnáročnější část.' -- Guy Nattiv, ředitel 'Golda' (Reddit.com)
Nativní Golda je poutavý a silný životopisný film, který zkoumá život Goldy Meirové a složitou politiku Izraele. Je to film, který zpochybňuje cenzuru a oslavuje sílu, odvahu a odhodlání vůdkyně. Je to také film, který zdůrazňuje důležitost pochopení historie a současného politického klimatu Izraele pro vytvoření mírové budoucnosti.
Helen Mirren ve filmu 'Golda'
Události takzvané Jomkipurské války, neboli čtvrté arabsko-izraelské války, jsou vypáleny v paměti všech, kteří je prožili. Společná invaze arabských sil z Egypta a Sýrie v ranních hodinách 6. října 1973 téměř vedla k Izrael úplná vojenská porážka. Překvapivé vítězství země změnilo tvář Blízkého východu. V neposlední řadě proto, že se konflikt odehrál jako zástupná studená válka mezi Sověty – kteří vyzbrojovali arabské síly v Egyptě – a USA, které dodávaly zbraně Izraeli.
Ve středu toho všeho byla Golda Meirová, první izraelská premiérka. Labouristická politička a nemocná babička, která byla nucena velet čistě mužské válečné radě, byla Meir, slovy izraelského režiséra Guye Nattiva, „nesprávnou ženou na nesprávném místě ve špatnou dobu“.
Obraz, který se objevuje o Meirovi v Nattiv's Golda — s Helen Mirren hrát si na vůdce s ostrým jazykem kouřícím řetěz — je komplikované a rozporuplné. Mirren’s Meir, který je schopen ohromujícího umění na hranici, dělat rozhodnutí, která budou stát tisíce životů, je také zmítán úzkostí a pochybnostmi.
Před světovou premiérou filmu na Berlín filmový festival v pondělí 2. 20, Native mluvil s Hollywoodský reportér o mýtu a realitě Goldy Meirové, jeho rozhodnutí obsadit do hlavní role nežidovskou Mirren a také paralely mezi událostmi roku 1973 a válkou na Ukrajině dnes.
Čím vás Golda Meir a příběh Jomkipurské války tak zaujal?
Narodil jsem se v roce 1973, narodil jsem se do této války. Moje matka se mnou jako s dítětem běžela do protileteckého krytu. Můj otec šel do války. Vyrostl jsem na tomto válečném příběhu, s Goldou jako ikonou v mém životě. Říkali nám děti roku 73. Slíbili nám, že až budeme starší, nebudeme muset chodit do armády, protože bude mír, tahle starší válka skončí. Narodil jsem se do tohoto traumatu, kterému se říká izraelský Vietnam, protože jsme nebyli připraveni a ztratili jsme tolik vojáků. Byla to strašná válka. Ne v tom smyslu, že by každá válka byla strašná, ale tohle bylo velké trauma pro Izrael po Šestidenní válce a po vítězství v roce 67.
Narodil jsem se do mýtu o Goldě. Ale opravdu jsem nevěděl, kdo to je. Nevyrostlo mnoho detailů. Byla skoro jako anglická královna, víš? Byla jako babička všech, ale nikdo nevěděl, kdo doopravdy je. Pak, kolem roku 2000, byly zveřejněny tyto dokumenty, které ukazovaly, co se v těch válečných místnostech skutečně stalo. Skutečnost, že byla nemocná a nikdo o tom nevěděl, všechny ty věci, které jsou v našem filmu, o tom, jak se plížila do nemocnice na léčbu rakoviny, jak byl celý její příkaz nefunkční. Také další podrobnosti o jejím životě jako babičky a o tom, jak byla jedinou ženou v místnosti obklopenou dysfunkčními muži.
Ale Golda byla nesprávná žena ve špatnou dobu. Nechtěla být premiérkou. Byla obětním beránkem pro celou Labouristickou stranu. Na začátku války se právě ocitla v této situaci. Byla to velká státnice. Ale nebyla to voják. Nepřišla z armády.
Jakou představu o Goldě Meirové jste měli při vyrůstání a jak si myslíte, že její zobrazení v tomto filmu to zpochybní nebo změní?
Byla to Margaret Thatcherová z Izraele. Byla to Železná lady. Byla velmi tvrdá. Byla opravdu chytrá, opravdu důvtipná a věděla hodně o světě. Věděla, jak zacházet s Američany, samozřejmě věděla, jak přivést pomoc mimo Izrael, ať už to byly zbraně nebo letadla. A byla to žena se zásadami. Když se na ni podíváte z pohledu dneška, působí svým způsobem velmi konzervativně. Pravděpodobně byste zvážili její pravé křídlo a ne levé křídlo. Nedůvěřovala mnoha lidem a bohužel mezi ně patřili i Arabové, a proto propásla příležitost uzavřít mír. Způsob, jakým zvládla těch 20 dní ve válce, mi umožnil pochopit, v jak nemožné situaci se nacházela. Opět byla špatnou osobou na nesprávném místě ve špatnou dobu. Ale protože měla velké státnice, držela věci pohromadě. Nebýt ní, ministři a všichni velitelé by asi přišli o hovno. A díky jejímu skvělému vztahu s USA, s Henrym Kissingerem, nám zachránila zadky. Další věc, kterou jsem nevěděl, bylo, jak nemocná byla, když se to všechno dělo. Bojovala nejen ve válečné místnosti, ale i fyzicky s rakovinou.
Jak jste se dostal k obsazení Helen Mirren do role?
Když jsem do projektu vstoupil, mluvilo se o Heleně, že četla scénář a moc se chtěla angažovat. A já si říkal, wow, ona je dokonalá. Ale opravdu jsem s ní chtěl mluvit, protože jsem potřeboval cítit, jestli má židovskou duši, víte, co tím myslím? Protože je to pro mě všechno o autenticitě. Když jsme se poprvé setkali, na Zoomu, cítil jsem židovskou atmosféru, cítil jsem svou babičku, cítil jsem atmosféru židovské ženy. A řekl jsem jí, že je na tobě něco velmi židovského. No, řekla, byl jsem v kibucu. Odjel jsem do Izraele jako 21letý, žil jsem v kibucu, měl jsem izraelského přítele a po šestidenní válce jsme procestovali zemi. Takže potřebuji, abychom se sešli. Přišla ke mně domů, s kávou, v žabkách. Seděli jsme a povídali si hodiny a hodiny a hodiny. Prostě jsem se zamiloval do její aury s její inteligencí a její atmosférou.
Řekl jsem: „Helen, jsem Izraelec a třetí generace přeživších holocaustu. A máš víc židovské duše než spousta Izraelců, které znám. Bylo by mi ctí. Kdybyste ztvárnil Goldu.' Setkali jsme se s Goldinou rodinou a oni podpořili casting, řekli, že neviděli nikoho jiného hrát Goldu.
Natáčeli jsme ve Spojeném království, ale chtěl jsem, aby zbytek postav kolem Goldy byl Izraelec, takže jsme do Londýna přivezli izraelské herce a měli kolem sebe skutečný izraelský tým, střihače, produkčního designéra atd. Připadalo mi to, jako bych dělal Izraelce film. Přišlo mi to opravdu autentické.
Překvapil vás odpor některých částí britských médií proti obsazení Mirren z důvodu, že není Židovka?
Překvapilo mě to, protože všichni tito Izraelci a Goldina rodina Helen tak podporovali. Bylo to také překvapivé, protože tolik izraelských herců má v dnešní době tolik práce. Je tam tolik mých izraelských přátel, kteří jsou obsazeni mezinárodní ukazuje. Neviděl jsem v tom žádný problém. Pokud by ve filmu byli jen nežidé a bylo by to jako naprosto neautentické, chápal bych kritiku. Ale obsazení je velmi izraelsko-židovské. Dokonce i Camille Cottin, která hraje Goldinu asistentku, je poloviční Židovka. Ano, Helen není Židovka, ale pro tuto roli je tak perfektní. Takže mi přišlo pravdivé a 100% autentické ji obsadit.
Abych byl upřímný, na place jsem Helenu vůbec neviděl, viděl jsem jen Goldu. Nalíčila se od 4:00 do 7:00, a když jsem přišel na set, už byla Golda.
Co do role přinesla, co vás překvapilo?
Humor. Helen má takovou roztomilost, že se může náhle proměnit a být někým, kdo je přísný a tvrdý. Má tak velký rozsah a vnesla do role tak hlubokou inteligenci, stejně jako spoustu něhy, která souvisí s rolí Goldy jako babičky. Myslím, že Helen má židovskou duši. Všichni ostatní izraelští herci se do Helen a do její Goldy zamilovali. Byla kouzelná kulka.
Jaký směr jsi jí dal na natáčení?
Mým cílem bylo ji zpomalit. Protože Golda byla velmi, velmi pomalá. Jak chodila, jak mluvila. Byl to opak jejích velitelů, těchto opravdu rychlých typů. Když jsem mluvil s lidmi, kteří pracovali s Goldou, všichni říkali: 'Ach můj bože, byla tak pomalá!' Dokonce i kouření, vytažení cigarety bylo pomalé. Lidi to přivádělo k šílenství. Ale ona to tak myslela. Chvilku, než něco řekla. Na tom jsme pracovali. Šel jsem za Helen a řekl: „Jsi trochu moc rychlý. stáhnu tě zpátky.' Pořád jsem jí připomínal, že je to spíš želva. Ne králíček. Okamžitě to pochopila a přešla do takového pomalého rytmu. Ale už beze mě velmi tvrdě pracovala, rozvinula věci jako přízvuk a Goldin rezavý hlas. Přišla úplně připravená. Zbývalo udělat jen kousíčky a kousky.
Kolik cigaret vlastně během natáčení vykouřila?
Tuny! Poprvé řekla: „Nevím, jestli můžu kouřit tolik cigaret. Bude to pro mě opravdu náročné.' Ale je to součást Goldiny postavy, kouřila cigaretu za cigaretou. Nezastavila se ani při léčbě rakoviny v nemocnici. je to šílené. Ale je to všechno pravda. Heleně dávám velkou zásluhu, kouřila bylinkovou cigaretu za bylinkovou cigaretou.
Tento film vychází téměř přesně rok po ruské invazi na Ukrajinu. Jaké paralely vidíte mezi vaším příběhem a tímto konfliktem?
Naprosto vidím paralely v tom, že je to malá země napadená mnohem větší vojenskou silou a myslím, že to vyvolá určité reakce. Ale je to trochu jinak, protože Amerika byla mnohem více zapojena do Jomkipurské války. V podstatě nás od prvního dne podporovali dodávkami zbraní. A na rozdíl od Ukrajiny nebyl Izrael napaden přímo Ruskem, my byli napadeni arabskými zeměmi, s podporou Sovětů ano, ale nebyli jsme napadeni Ruskem. Ale myslím, že když se podíváte na Goldu Meirovou, na její vedení, připomene mi to, co [ukrajinský prezident] Volodymyr Zelenskyy dělá. Věděla, jak se obrátit na Američany a oslovit svět s žádostí o pomoc. Zelenskyj je velkým obdivovatelem Goldy, často ji cituje ve svých projevech. Samozřejmě byla také Ukrajinka. Takže samozřejmě existují paralely, ale není to úplně totéž.
Jak si myslíte, že bude váš film přijat v Izraeli, bude podle vás kontroverzní?
Další skvělá otázka. Všechno, co ve filmu ukážu, je v Izraeli dobře známé. Všechno je venku. Každý ví, že válka byla neúspěchem a Goldino jméno bude vždy spojeno s neúspěchem Jomkipurské války. Opět byla špatnou osobou na nesprávném místě ve špatnou dobu. Nechtěla být ani premiérkou. Ale lidé v Izraeli jsou o ní velmi zběhlí. Někteří lidé ji milují. Někteří lidé ji nenávidí. A co film o válce zobrazuje, už jako Izraelci víme. To, co se snažím přinést, o čem mnoho Izraelců neví, je lidská stránka Goldy. Mnoho Izraelců ani nevědělo, že byla v tomto období smrtelně nemocná. Že dostávala léčbu rakoviny. Že to byly poslední roky jejího života. Jomkipurská válka je izraelský Vietnam. Je to neúspěch, ne triumf. A od Goldy Meirové jsme v Izraeli neměli vedoucí ženu, což je podle mě něco spojeného s těmito 10 zásadními dny.
Ptám se proto, že členové nové izraelské vlády veřejně kritizovali ostatní filmaře za to, že natočili filmy, o kterých tvrdí, že jsou „antipatriotické“. Objevila se dokonce výzva k odebrání vládních peněz z filmů, pokud zobrazují Izrael v nepříznivém světle. Máte pocit, že ze strany vlády dochází k potlačování nebo dokonce cenzuře?
Natočil jsem tento film bez jakékoli cenzury, protože není podporován izraelskou vládou. Všechno jsou to soukromé peníze. Spolu s Nicolasem [Martinem], mým úžasným scénáristou, jsme bez omezení vyprávěli příběh, který jsme chtěli vyprávět. Ale vraťme se k vaší otázce, velmi hlasitě jsem se vyjádřil k tomu, co se právě teď děje v Izraeli. Podepsal jsem spolu s dalšími izraelskými filmaři otevřený dopis, že naprosto nesouhlasím s politikou současné izraelské vlády. Myslím, že je to nebezpečné. Chci vyprávět příběhy, které chci vyprávět, bez omezení. Připojuji se ke svým vrstevníkům, dalším izraelským filmařům, v bojkotu izraelských fondů, které se snaží omezit hlasy a příběhy, které vyprávějí. To je zásadní věc, která se v Izraeli nikdy předtím nestala. Kdyby to bylo na místě dříve, nikdy bychom neměli takové úžasné filmy Valčík s Bašírem nebo Foxtrot . Je to něco, proti čemu jsem a opravdu se bojím situace v Izraeli. Opravdu mě také znepokojují vládní reformy soudů a soudního systému. To, co [Netanjahuova] vláda právě teď dělá, je hrozné, opravdu hrozné.
Může to být kontrafaktuální, ale co si myslíte, že by si Golda myslela o této izraelské vládě?
Myslím, že Golda by podpořila soudní systém, soudce a právní stát. Celý život naprosto důvěřovala soudu, soudcům. Byla to čestná, přímá osoba. Byla velmi skromná. Nebyla vůbec zkorumpovaná. Byla úplným opakem toho, co se děje s pravicí v Izraeli, celým zkorumpovaným životním stylem šampaňského. Pokud jde o způsob, jakým žila svůj život a jak s věcmi zacházela, byla Golda úplným opakem toho, co se nyní politicky děje v Izraeli. Ale pokud jde o palestinskou otázku, nejsem si jistý, že by to udělala jinak. Protože i kdyby byla členkou labouristické strany, Golda byla velmi, velmi konzervativní, pokud jde o arabskou situaci.
Opět kontrafaktuální, ale myslíte si, že by izraelská historie byla jiná, kdybyste měli po Goldě Meirové více ženských vůdců?
Opravdu věřím, že by to bylo jinak. Možná je to zbožné přání, ale myslím, že ženy by to udělaly jinak. Myslím, že kompetentní žena místo zkorumpovaného muže by hodně změnila.
Pokud Hledáte Dobrý Smích Nebo Se Chcete Vrhnout Do Světa Historie Kina, Je To Místo Pro Vás
Kontaktujte NásDesigned by D.Gordon WEB