V osmdesátých letech byla Sandy Linter jednou z nejlepších vizážistů v modelingovém průmyslu. Přátelila se s mnoha topmodelkami té doby, včetně zesnulé Gia Carangi. V nedávném rozhovoru Linter zavzpomínala na čas, který strávila s Carangim, a na zvláštní pouto, které se mezi nimi vytvořilo.
V rozhovoru Linter vzpomínal, jak byla Carangi jedinečná osoba a jak měla neuvěřitelnou osobnost. Linter také prozradil, že ji a Carangiho spojovalo zvláštní pouto a že mezi nimi vždy panovalo vzájemné porozumění. Linter také prozradil, že se ti dva skutečně milovali.
Linter také prozradil, že byla v místnosti, když se Carangi dozvěděl o její diagnóze HIV, a že Carangi byl ohledně toho velmi stoický. Vzpomněla si také na to, jak Carangi žila s vědomím své nemoci a stále pokračovala v práci, i když byla velmi nemocná.
'Vzpomínám si na tento rozhovor, který dělala Sandy s NY Times, kde říkala, že Gia a ona měli vztah. Byl jsem tím tak dojatý. Tady to je: 'Milujeme se. Jako přátelé a možná i víc, ale bylo to komplikované, protože jsem byl ženatý a ona měla své problémy. Ale nikdy na ni nezapomenu.' - Sandy Linter'
Linter zakončila rozhovor vyjádřením svého smutku nad Carangiho smrtí a řekla, že lituje, že nemůže udělat víc, aby jí pomohla. Řekla také, že čas strávený s Carangim bude vždy jednou z nejcennějších vzpomínek jejího života.
Celovečerní portrét americké modelky Gia Carangi (1960 - 1986), jak sedí před zapáleným krbem, oblečená v poloprůhledných šortkách s kovovými barevnými puntíky, tenkým zavinovacím páskem a krátkou sukní, pozdní 70. léta až polovina 80. let 20. století.
Gia Carangi, často označovaná jako jedna z prvních supermodelek na světě, je možná nejlépe známá jednoduše jako Gia. Vtrhla na scénu koncem 70. let, cestovala po světě, pózovala slavným fotografům, přistála na obálkách Móda a Kosmopolitní a vedl kampaně pro Dior, Versace a Yves Saint Laurent. Zatímco její život měl všechny prvky, které by se od módního miláčka v New Yorku očekávaly, to, jak skončil, slouží jako nejvarovnější z příběhů. Carangi zemřela na AIDS v roce 1986 ve věku 26 let poté, co bojovala se závislostí na heroinu, která vykolejila její kdysi rozžhavenou kariéru. Její příběh – vyprávěný v HBO Rodina s Angelinou Jolie v hlavní roli — nadále inspiruje titulky a instagramový účet s 11 500 sledujícími. Na počest měsíce hrdosti a v roce, kdy by Carangi oslavil 60. narozeniny, otevírá legendární maskérka Sandy Linter Hollywoodský reportér o jejich překvapivém románku, útěku v St. Barts a poslední době, kdy ji viděla.
Byl jsem objednaný na focení Harper’s Bazaar Itálie v roce 1978 s jedním z nejlepších fotografů vůbec — Chrisem von Wangenheimem — v budově Citicorp, v té době nové budově, která Chrisovi, který se věnoval modernímu designu, velmi dobře fungovala. Vešlo pár modelek a byla tam Gia Carangi.
Posadila se do křesla a okamžitě položila nohy na kosmetický stolek. Zvedla moje punkové sluneční brýle, nasadila si je a zapálila si cigaretu. Tohle všechno jsem viděl koutkem oka a pamatuji si, že jsem si myslel, Oh, má potíže. Bude mít potíže . To bylo poprvé, co jsem ji viděl.
Když přišel čas udělat Giin make-up, šel jsem se podívat na její tvář. Základ už měla, ale nanášel se velmi špatně. Řekl jsem: „Co je tohle? Budu to muset sundat.' Řekla mi, že její agentura řekla, ať přijde nalíčená, protože na natáčení bude pár dívek. Bylo to hezké gesto, ale vypadalo to hrozně. V průběhu let jsem skutečně slyšel, že si uměla udělat svůj vlastní make-up a pravdou je, že ne. Gia se představila a já jsem nejdřív nemohl vyslovit její jméno. Ona se smála. Respektoval jsem její kouzlo a její ostří.
Stál jsem za Chrisem a díval jsem se, jak oba pracují. V jednu chvíli Gia přikývne a ona shodí bok šatů z jednoho ramene, aby odhalila jedno ze svých prsou. Vystřelil a je to úžasné. Bylo vidět, že je to hvězda. Měla moc. Psal se rok 1978 a to nebyl krok, který tehdy dělaly modelky. Nahota byla povolena v evropských časopisech, ale ne v Americe, opravdu. Přesto Gia a Chris evidentně něco vymysleli a ona do toho šla. Říkalo se, že je vždy připravena jít na „chuť“.
Dostal jsem zakázku na natáčení pro Američany Móda s Chrisem a s Giou a další modelkou jménem Lisa Vale. Chris byl ženatý s nádhernou modelkou jménem Regine Jaffry. Když jsem se přiblížil k budově studia CVW, Regine byla venku. Zeptala se mě na divnou otázku: 'Kolik vážíš?' Řekl jsem jí 99 liber. a vešel dovnitř, moc o tom nepřemýšlel. Nalíčila jsem Giu a Lisu Vales. Bylo to pěkné natáčení. Chris je vyfotografoval u drátěného plotu, podobného tomu, který byste viděli na hřišti.
Po natáčení jsem si balil make-up, připravený odejít a Chris se vrátil do pokoje. Řekl: 'Dělám osobní fotku, uděláš to?' Souhlasil jsem a on se vrátil a řekl: 'S Giou?' Znovu jsem řekl OK, odešel z místnosti, aby se vrátil s další otázkou: 'Nahá?' Trochu jsem se lekl. Do čeho jsem se to dostal? Právě jsem se vrátil z léta na Fire Island Pines, kde jsme byli všichni většinou nazí nebo nahoře bez. Psal se rok 1978!
Jen jsem mu řekl, že si nechám boty, protože jsem tak malý a díky tomu se budu cítit lépe. Když jsem šel na natáčení, stylistka zakřičela: „Má na nohou boty!“ Chrisovi to bylo jedno. Myslel jsem, že budu jen rekvizita – někdo ve stínu, nikdy jsem ho neviděl a jen tam, aby Gia měla na koho reagovat. Když Gia vyšla na natáčení, přelezla plot a dělala velmi punkrockové pohyby. V mysli jsem měl vizi velmi půvabných fotografií, které Helmut Newton udělá se dvěma ženami. To jsem začal dělat a Gia mě následovala.
Podívejte se na tento příspěvek na InstagramuPříspěvek sdílený uživatelem písečné duny (@sandylinter) zapnuto
Mám pocit, že Regine měla točit, ale na poslední chvíli odstoupila, tak se mě zeptali. To jsou jen moje myšlenky po tolika letech. Tyto fotografie, které nelze nikdy zkopírovat, ne ve filmech nebo na fotografiích, a jsem hrdý na to, že jsem součástí historie, protože jsem bohužel jediný, kdo nyní žije. Chris zemřel při autonehodě v roce 1981. Před svou smrtí mi dal dva podepsané výtisky, které si cením.
Den po natáčení, pozdě odpoledne, mi zazvonil telefon a byla to Gia. Měla úplně jiný tón hlasu. Zněla, jako by ke mně šla. Teď to nedokážu napodobit, ale bylo to sexy. Řekla, že jela v tomhle žhavém červeném autě a zeptala se, jestli se nechci jet projet. Chci říct, co říkáš? Kdo řídí auto na Manhattanu? Zvedla mě a jeli jsme kolem a zastavili jsme před Fioruccim. Vběhla dovnitř a nechala si propíchnout jedno ucho a já se právě chystal projet.
Jedna věc, kterou jsem o Gie rychle zjistil, je, že nechce být sama. Je tam spousta lidí, kteří si myslí, že ji znají lépe než já, a tak říkají, že byla samotářka. Oni se mýlí. Během dne pracovala s nejlepšími lidmi v oboru, ale přiznejme si to, na konci dne se každý vydal svou cestou. V noci nechtěla být sama a bylo jí pouhých 19 let sama v New Yorku. Měla svůj vlastní byt, ale nakonec zůstala hodně se mnou, protože mě měla ráda a protože chtěla blízkost mít přítelkyni. Nosila mi květiny a často mi telefonovala. Nikdy to nebyla vášnivá sexuální záležitost, ale milovali jsme se. To se už nikdy v mém životě se ženou nestalo. Takže je těžké označit vztah. Trávili jsme spolu hodně času, chodili jsme do klubů, restaurací, prostě pořád ven. Měli jsme chemii. Dostal jsem ji. Nepáčil jsem se. Dostal jsem její náladu a ona se se mnou cítila v bezpečí.
Podívejte se na tento příspěvek na InstagramuGia & @sandylinter fotografoval Michael Tighe, 1979. / #giacarangi
Příspěvek sdílený uživatelem Gia Marie Carangi (@gia.carangi) na
Byl jsem stejně šokován jako kdokoli jiný, že se stala závislá. Myslela si, že je silnější než drogy. Jednoho rána, když se oblékala, aby opustila můj byt, zeptala se: 'Co se stalo s mou přirozenou energií?' Ve 20 letech neměla energii na to, aby se oblékla. Drogy vzaly všechno. Myslela si, že by mohla jít na víkendy domů k matce uklízet a pak se vrátit do města, ale nikdy to nefungovalo.
Chci, aby všichni kluci a dívky tam venku, její fanoušci, věděli, že Gia konečně věděla, že drogy nejsou řešením. Ale už bylo pozdě. Neříkám, že jsem se drogám úplně vyhýbal, ale na střelbě bylo něco nepřitažlivého. Byla to 80. léta a lidé mi neustále nabízeli něco k odfrknutí a bylo to jako: 'OK, dobře.' Tehdy to byly párty drogy. Bavili jsme se, frčeli jsme, šli jsme do klubu Mudd a Hurá. Vždycky jsem si myslel, že jsem dostal kokain, a párkrát to tak nebylo – byl to heroin. Bylo to jiné vysoké a líbilo se mi to, ale nestálo to za tu bolest hlavy, kterou jsem měl druhý den ráno.
Jednoho rána poté, co jsem šel do klubu, jsem slyšel Giu telefonovat v kuchyni. Překvapilo mě, že byla vzhůru, protože nerada ráno vstávala. Zeptala se mě, jestli má jít ten den do práce. Řekl jsem: 'Ne, pokud to cítíš jako já!' Až po letech jsem se dozvěděl, že postavila televizní štáb s Richardem Avedonem jako režisérem. Jaká hloupost jí to říct. Gia byla supermodelka a nebylo rozumné jí to říkat, protože měla práci. Práce zaplatila 5 000 dolarů a její místo zaujala krásná modelka Rosie Vela. To se stane, když bereš drogy, špatné věci. Stávaly se Gii tak často; brzy měla méně a méně rezervací.
Měli jsme také dobré časy. Šli jsme spolu do St. Barts, kde to ještě nebylo místo, jako je tomu dnes. Teda, byla rozkošná. Vzala si do letadla plyšového medvídka a flirtovala s letuškami. Když jsme přistáli, nebylo mi dobře. Byl jsem „na hadru“ se silnými křečemi. Okamžitě vyrazila do akce, pronajala si džíp a vezla nás po kopcovitém terénu malého ostrova. Jednou jsme se zastavili, abychom se zeptali na cestu chlapa na jeho dvorku. Viditelně byl dojat, když uviděl Giu, která měla na sobě pánské šortky a tílko. Měla takový účinek na všechny. Jsem si jistý, že na ni nikdy nezapomněl.
Podívejte se na tento příspěvek na InstagramuPříspěvek sdílený uživatelem Gia Marie Carangi (@gia.carangi) na
Muselo to tak být celý její život. Žádný make-up, jen přirozená krása. Nezáleželo na tom, co měla na sobě. To, že milovala ženy, bylo jen součástí toho. Když přemýšlela o tom, kde by byla dnes ve svém životě s LGBTQ komunitou, její hrdost by se vyvinula. Gia byla vždy hrdá. Nikdy se nikomu neomluvila za to, koho milovala nebo s kým měla sex. Vzpomínám si na to, jak zemřela na AIDS a jak to v té době bylo takové stigma. Neznal jsem ji, když byla nemocná nebo umírala. Ani jsem nevěděl, že je nemocná.
Někdy kolem roku 1983 nebo ’84 mi zazvonil zvonek. Byla to Gia, jen tam stála a usmívala se. Měla na sobě žlutý kašmírový svetr – její oblíbený. Sedla si ke mně na můj gauč, položila si hlavu na mé rameno a rozplakala se. Moje košile byla mokrá od slz. Pořád jsem jí říkal, jak dobře vypadá, a divil jsem se, proč pláče. Byl to konec naší „romance“. Věděl jsem to a ona to věděla. Protože vypadala tak dobře, nechal jsem se oklamat, abych si myslel, že je na cestě k uzdravení. Až později jsem nevěděl, že má AIDS. Asi po 30 minutách se podívala z okna, kývla někomu na ulici a odešla. Už bych ji nikdy neviděl.
Ke konci jsem se s ní párkrát spojil po telefonu, protože jsme se od sebe vzdálili. Jednou jsem četl článek v New York Times a snažil jsem se jí říct, aby byla opatrná, protože to říkalo, že uživatelé IV drog, včetně žen, onemocní. Byla velmi tichá. 'Musíš to zastavit. To je skutečné. Tohle je mor,“ řekl jsem jí. Chtěla mluvit jen o živých věcech, ale já jsem zaujal tvrdý milostný postoj. Musel jsem jí dát vědět, že mám podmínky a bál jsem se, že ji AIDS zabije. Možná její část cítila, že už je příliš pozdě. Nevím. Je toho tolik, co se nikdy nedozvím.
Nejdůležitější teď je, že zanechala odkaz. Miliony lidí jsou jí uchváceny a já to chápu. Byla jediná svého druhu. Prostě hrdé dítě, které si budu vždy pamatovat, že jsem si sedla k mému kosmetickému stolku, dala nohy nahoru a popadla moje sluneční brýle. Byla to taková dívka – tak bezpečná a sebevědomá.
Pokud Hledáte Dobrý Smích Nebo Se Chcete Vrhnout Do Světa Historie Kina, Je To Místo Pro Vás
Kontaktujte NásDesigned by D.Gordon WEB